Galerie
Vysoké Tatry 2014
Je tu konečně sobota 25. 10. 2014 a společně s Honzou vyrážíme směr Vysoké Tatry, Stará Lesná, kde máme ubytování v krásném penzionu Vila Elena. Luxusní prostředí a skvělé místo na start všech známých tras ve Vysokých Tatrách. Za tento týden, jsme podnikli 4 krásné celodenní túry.  Jako první jsme se vydali na Vodopád Skok 1725m. Je to ledovcový vodopád na jezerním prahu ve VT (Vysoké Tatry). Honzovy to byly v podstatě první hory, a tak sem nechtěl, aby ho náročnost terénu neodradila hned první den. Ono totiž na fotografiích vypadá všechno o hodně jednodušší a daleko menší. Zvládáme vše v naprosté pohodě a tak jsme ještě pokračovali dále nad vodopád po řetězech k Nižnému Koziemu plesu 1942m. Zde jsme se pokochali krásou Mlýnické doliny a okolních vrcholků a mašírovali zpátky dolů, neboť nás čekal ještě pěkný kus náročné cesty a také blížící se stmívání. První den se nám vydařil na jedničku a tak jsme se mohli těšit na další naše výlety. Druhý náš výlet směřoval na Skalnaté Pleso 1754m a z něho dále na Velkou Svišťovku 2038m. Jsou zde krásné výhledy na Lomnický Štít 2634m a také na Nízké Tatry. Počasí nám opět přeje a tak si užíváme parádních výhledů, nikam se neženeme a jen se kocháme tou nádherou okolo. Na Velké Svišťovce otáčíme a trochu rychleji sestupujeme, neboť nás honí čas a my už teď víme, že k autu to za světla nedopadne. Cestou nás „zdržela“ překrásná liška, která se pohybovala mezi kosodřevinou a chodníkem, a my si ji na vzdálenost 2-3m mohli fotit. Ani jsme nedutali a jen ji pozorovali. Bylo to parádní zpestření celého dne a my ji zato děkujeme. Pak už upalujeme po zelené značce do Tatranské Lomnice. Cesta má velké klesání a tak nás docela dost bolí stehna.  Před stanicí Štart se ještě Honzovi spouští z nosu krev, a tak po odpuštění půllitru této drahocenné tekutiny, můžeme již za tmy pokračovat do Lomnice, kde máme auto. I tento den nám vyšel lépe, než bychom si mohli přát. Třetí túru jsem zvolil na Teryho Chatu 2018m. Říká se, že kdo nebyl na Teryho Chatě, nebyl v Tatrách, a tak ač sám, jsem zde byl již nesčetněkrát se sem vracím pokaždé velice rád a Honza může říci „Byl jsem v Tatrách  “. Cesta vede krásnou přírodou Malé studené doliny. Poslední úsek před chatou je trochu zabírák, ale nic co by se nedalo zvládnout. Na chatě dáváme pivko a klobásu, která zde opravdu chutná . Kocháme se výhledy na oba  Ladové štíty, Pět Spišských ples, Pyšný štít, Baranie Rohy, Prostredný Hrot a západní stěnu Lomnického štítu. Počasí nádherné, tak co si více na takovémto místě přát. Je tu klid, ticho a dnes díkybohu bez lidí, z čehož se raduje i chatař Jílek. Nepotřebujeme telefony, počítače a jiné vypíčeniny, které se sem opravdu nehodí, a jsem rád, že tyto „ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ VĚCI“, bez kterých si dnes už ani neprdneme, zůstávají v dolinách, a nekazí zdejší atmosféru. Byla to parádní túra, a jsem rád, že i Honza je spokojen a nechce se nám ani dolů. Domů přijíždíme opět tak jako každý jiný den za tmy, a pořádně unaveni, ale nevadí nám to a víme, že z dnešního dne si každý z nás něco uvnitř odnáší, a to nám již nikdo nevezme. Na předposlední den našeho pobytu ve VT si dopřejeme krásný, leč drahý výlet lanovkou na Lomnický štít 2634m. Objednat jsme museli 2 dny dopředu, neboť i za cenu 1250 Kč na osobu je lanovka vyprodána. Přesně v 12:20 vyrážíme ze Skalnatého plesa lanovou kabinkou na vrchol Lomničáku, kde strávíme 50 min. Jsou zde opravdu překrásné výhledy na všechny strany VT. Sice máme doliny trochu v oparu, ale oto zajímavější jsou výsledné fotografie. Byl jsem zde již po páté, a nikdy jsem toho nelitoval. Pokaždé se je na co dívat, a vždy také záleží na tom, s kým tu jste. Dáváme pivo, které k tomuto vrcholu vždy patří a ani na chvilku nelitujeme peněz. Poslední pohledy a už víme, že naše putování po VT pomalu končí. Byl to krásný týden, který se nám opravdu vydařil. Počasí jsme si nemohli lepší přát. Každý den slunečno, a na túry teplota akorát. Prostě ani teplo ani zima prostě fajn. My tímto děkujeme Vysokým Tatrám a skvělému ubytování ve Staré Lesné v penzionu Vila Elena. Už teď se těšíme na další příležitost, kdy sem budeme moci vyrazit.                                                                            Honza a Jirka