Galerie :
Přechod části Vysokých Tater Rysy (2503m), Vysoká (2560m), Rumanov štít (2428m)
    Je 18.10.2012 3 hodiny ráno a já sedám do auta, a vyrážím směr Zábřeh, kde naložím Jirku a hurá na Slovensko do Vysokých Tater. Na Štrbském plese jsme v 10:45 hod. Nijak jsme nespěchali, neboť chceme na Rysech, kam povede náš první cíl nocovat a fotit východ a západ slunce. V klidu posnídáme a vyrážíme směr Popradské pleso ( 1494m.n.m), kde malinko spočneme a pokračujeme dále tentokrát už na Rysy (2503m.n.m). Cesta probíhá docela v pohodě, a to i díky tomu, že jsme se tentokrát snažili batohy odlehčit co nejvíce a tak máme na zádech každý zhruba 15kg i s vodou. Cestou děláme malé pauzy, fotíme, a doplňujeme vodu z ples. V 16:45 přicházíme na chatu pod Rysmi (2250m.n.m). Celou cestu sem se sem těšil, na pořádné pivo a také jestli budeme mít štěstí, a potkáme zde ikonu této chaty pana Viktora Beránka. Podařilo se obojí a po výborném pivu ( Zubr ), si z nás pan Beránek dělá legraci, že v noci bude zima a ať jsme raději na chatě. My ale pokračujeme k vrcholu, neboť západ slunce přichází nějak rychleji, než jsme čekali. Docházíme na vrchol Rysů, akorát se západem slunce a vězte je to skutečná nádhera. Po důležité dokumentaci fotek a filmu, si za pomoci čelovek připravujeme spaní, které zde není nijak pohodlné a jednoduché, ale zato výjimečné, nezapomenutelné a překrásné. Dáváme si vrcholové pivo Gambrinus z domova a panáka pálenky od Jirky. Pozorujeme hvězdy, kterých je opravdu tu noc požehnaně, a debatujeme o zítřejším plánu výstupu na Vysokou (2560m.n.m). Usínáme kolem 22:00hod za mírnějšího větru a teploty kolem 5°C. Ranní probuzení při pohledu na okolní masivy a vycházejícím sluncem nám dodává síly na dnešní den, kdy končí turistické trasy a vydáváme se na neznačené trasy a zakázané výstupy a doliny. Fotíme východ slunce, balíme a vyrážíme z Rysů směr Sedlo Váha, kde začínaje naše první výstupy na což se těšíme.     V Sedle Váha dáváme malou pauzu a mapujeme terén výstupu tzv. cestou přes Kohútik. Máme průvodce tak jdeme podle něho a daří se nám. Cesta přes Kohútik s náročností B-C je v posledním úseku, kde se stoupá strmým komínem jištěna řetězem, za což děkuji, neboť s báglama, které táhneme má člověk alespoň trochu jistotu. Lávka kterou traverzujeme Ťažký štít je místy zasněžená, a tak je třeba dávat pozor, abychom se nekutáleli asi o 250m níže, což by asi mělo jasný následek. Z Kohútiku jsou nádherné výhledy a tak se kocháme to nádherou. Cesta pokračuje traverzem přes Ťazký štít, kde přejdeme 2 žlaby a ten třetí (centrální), je náš a znamená to, že začíná výstup na Vysokou. Batohy necháváme ve žlebu a jdeme pouze s foťákem. Centrální žlab, je strmý, ale lézt se tam dá celkem dobře a chytů je zde dost a dost. Vrchol je trochu exponovanější, ale dá se to celkem bez obtíží. Poslední kámen na hřebínku musíme obejít trochu se podržet a jsme u kříže ve výšce 2560m.n.m. Vysoká, je známá tím, že z ní jsou krásné výhledy, což se nám opravdu potvrdilo. Je zde vidět na celé Tatry a pocity nebudu popisovat, to se musí zažít . Díváme se tiše na všechny strany a nedokážeme se nabažit. Musíme ovšem dál, neboť cesta k Ladovému Plesu je ještě daleká. Sestup nejde až tak rychle neboť sťena je docela strmá a s báglama, které neseme, musíme dávat pozor, abychom dole nebyli dříve, než jsme si mysleli. Celou cestu na nás praží ostré slunce a tak jsme rádi, když je konec žlebu a vydáváme se dalším traverzem podle mužíků směr Ladové Pleso. Cestou dáváme pauzu, sundáváme zpocené boty, odstrojujeme se do půl těla, a dáváme opalovačku. Dále sestupujeme do Dračího sedla a přes něj se dostáváme do Zlomiskové doliny, kde se nachází Ladové Pleso, kde budeme dneska nocovat. U plesa zjišťujeme, že jsme cestou ztratily pálenku, na kterou jsme se celý den těšili, a myslím, že, bychom si ji i zasloužili. Nálada na chvilku opadá, a tak vytahujeme z batohu alespoň pivo, které si neseme sebou, a trochu nám to náladu zpraví . Vaříme večeři, vybalujeme spacáky a plánujeme třetí a závěrečný den našeho pochodu. Rozhodli jsme se, že půjdeme na lehko, bágly necháme u Ladového Plesa a cestou zpět si je vezmeme. Cíl byl tentokrát Rumanov štít 2428m.n.m. Dnes uleháme už v 21.00hod, a musím se přiznat, že únava je již trochu znát.     Ráno nás probouzí opět krásný den. Posnídáme, ukryjeme bágly a jen s malým batůžkem a focením vyrážíme do další doliny, tentokrát Rumanovy, kde je i náš vrchol. Musím, se přiznat, že tento vrchol jsme neměli v plánu, a tak nám k němu chybí podrobnější dokumentace. Jirka má alespoň průvodce, kde je nástup trochu popsaný, ale již začátek výstupu, který je dost obtížný, usuzujeme, že to asi nebude ta správná cesta a tudy to zpátky určitě nepůjde. Nicméně za pomoci lana pokračujeme dále a Jirka na jednom exponovaném místě nechává smyci, pro případ nutného slanění, to kdybychom nenašli jinou cestu zpět. Takto pokračujeme až do Gankovy Štrbiny, odkud jsou nádherné výhledy do Ťažké doliny, Kačacie doliny a Rumanovy doliny. Do Kačacie doliny jsou obrovské sťěny dolu a stačí jeden krok a proletíte se 500m. Odtud to na vrcholek nejde a tak to zkusíme obejít. Vrcholek je z Gankovy štrbiny jen o 30m výše ale my se musíme vrátit kousek dolu a vzít to jinou cestou. Nedávám tomu moc nadějí a tak se rozhoduji počkat a Jirka chce vrcholu dosáhnout tak se o to pokouší . Vrcholu dosahuje zapisuje se do vrcholové knihy, pořídí video a sestupuje zpět ke mně. Jěště mi říká ať si na vrcholek také vyběhnu, že touto stranou to není náročné jako tou druhou, ale mě v hlavě spíše šrotuje to, jak se dostaneme dolu, protože moc dobře víme, že tudy kudy jsme přišli to nepůjde. Sestupujeme pomalu suťoviskem a zkouším vlézt do jiného žlebu, který si myslíme, že bude schůdnější. Pravda je však opakem a cesta je ještě horší, neboť žleb končí 40m stěnou. Vracím se zpět nahoru a rozhodujeme se to zkusit výstupovou cestou, i když víme, že to nebude jednoduché. Ale i tentokrát při nás stojí štěstí, jako celé 3 dny. V dálce vidíme mužíka z kamenů a tak se k němu s radostí vydáváme a pak již podle dalších mužíků traverzujeme celou stěnou, až na konec, Rumanovy doliny. Nikde se mi nepodařilo najít, jakým žlebem jsme to lezli a jaké obtížnosti, ale bylo to dost těžké a poučné, avšak moc krásné. Pak již sestoupíme zpátky k Ladovému plesu, kde hodím opravdu rychlou koupel, neboť voda 5°C je nic moc a s bolestmi v nohou a celého těla ze zmrzlé vody vylézám jak po mrtvici ven (uvidíte na videu a myslím, že se hodně pobavíte). Bereme bágly a už si to mašírujeme krásnou , ovšem pro turisty uzavřenou Zlomiskovou dolinou k Popradskému plesu. Pohledy se neustále vrací zpět na tu krásu, kterou opouštíme, ale nejde jinak a musíme se vrátit do reality a práce abychom mohli opět příště vyrazit. Na Popradském dáváme zasloužené točené pivo a bilancujeme úspěšnost naší výpravy. Jsme oba spokojeni na 100% a přiznáváme i únavu. Čeká nás ještě hodinka na Štrbské pleso a tam teplé jídlo v podání ohřáté konzervy, se kterými se nám nechtělo tahat, a tak v klidu pojíme a nasedáme do auta směr domov.     Pokud budete chtít absolvovat, něco podobného v Tatrách doporučuji horského vůdce. Ovšem kdo se nebojí výšek, netrpí závratěmi, a má trochu lezecké zkušenosti, dá se to zdolat. Všem doporučuji pojištěnía to nejen cestovní, ale i pro zásah horskou službou, abyste potom nebyli moc překvapeni. No a tam kde je zákaz buď vůdce, nebo průkazku ČHS, která pro tyto oblasti platí od lezení obtížnosti 3. Jinak hrozí velké pokuty od strážců Trnapu.     Byla to náročná 3 denní túra, ale dala mi toho hodně a Já tímto děkuji Tatrám za to jakou nám daly příležitost, se pokochat jejich krásami. Horám Zdar   Jirka
       Výstupy a momentky                      Rysy 2503 m.n.m                         Vysoká 2560 m.n.m              Rumanov štít 2428 m.n.m